Georg Wilhelm Friedrich Hegel

O autorovi

Georg Wilhelm Friedrich Hegel byl německý filosof, představitel německého idealismu. Hegelovou hlavní myšlenkou je teleologie dějin. Svět dle Hegela není neměnné, stálé uspořádání, nýbrž jedno nesmírné dějství, v němž světový duch hledá cestu sám k sobě. V lidstvu se pak podle Hegela uskutečňuje svoboda a rozum vesmíru tím, že roste lidské uvědomění a schopnost přetvářet svět.[zdroj?] Skutečnosti nelze rozumět jinak než jako procesu, změně, vývoji, pokroku, cestě k dokonalosti, případně i zápasu protikladů. Tyto myšlenky shromáždil především ve Fenomenologii ducha (1807). Hegel trval na tom, že rozum a svoboda jsou historické výdobytky, nikoli přirozené danosti. Jeho dialekticko-spekulativní postup byl založen na principu imanence, tedy na posuzování nároků vždy podle jejich vlastních vnitřních kritérií. Byl radikálním skeptikem v tom smyslu, že nevěřil, že lidé mohou předpokládat pravdy, které neprošly zkouškou zkušenosti. Zasáhl do řady oblastí filozofického zkoumání: metafyziky a ontologie, politické filozofie, filozofie dějin, estetiky, filozofie náboženství či dějin filozofie. Hegelův vliv na pozdější filozofický vývoj byl obrovský. Jeho přímí následníci byli tradičně děleni na pravici a levici. K pravici lze řadit některé významné teology, ale zejména levice se stala velmi vlivnou. Ve 20. století Hegela nově interpretoval zejména Alexandre Kojève.