Jak číst Erbenovu Kytici.
V této epizodě se zabýváme Karlem Jaromírem Erbenem a jeho Kyticí z pověstí národních, jedním z vrcholů českého romantismu vedle Máchova Máje. Ukazujeme, proč Erben sbíral lidové pohádky a hledal v nich národní mýtus, jak jsou balady z Kytice postavené na schématu hříchu, trestu a pokání podle křesťanské morálky a jak Erben ironicky převrátil do té doby idylický květinový motiv.
Na potítku · · 2 min čtení Napsal(a) Daniel Potitko
Erben vedle Máchy: druhý pilíř českého romantismu
Dnes se podíváme na Karla Jaromíra Erbena a jeho Kytici. Erben spolu s Máchou představují asi dva nejvýznamnější autory českého romantismu. Někdo sice o Erbenovi říká, že vlastně není romantik, ale spíš preromantik, ale to nám může být celkem jedno. Řekněme tedy, že jde o dva nejvýznamnější představitele poslední fáze národního obrození a zároveň o první dva české autory, kteří vytvořili díla skutečně na evropské úrovni.
Erben se narodil v roce 1811, byl tedy stejně starý jako Mácha, ale na rozdíl od něj se dožil poměrně vysokého věku – zemřel až v roce 1870. Během života vystřídal řadu zaměstnání: byl právníkem, vychovatelem, archivářem. Nás ale samozřejmě zajímá především jako spisovatel a sběratel.
Sběratel pohádek a hledač národního mýtu
Erben se věnoval tomu, co bylo mezi obrozenci velmi oblíbené: objížděl vesnice a poslouchal, co mu lidé vyprávějí – lidové příběhy, písně, pohádky a pověsti. Navazoval tím na německé bratry Grimmy, které znal a jejichž dílo dokonce překládal do češtiny.
Proč ale takový zájem o pohádky? Erben věřil, že se v národních pohádkách uchovaly zbytky národních mýtů. Mýtem tu rozumíme nějakou představu o fungování světa, která je společná všem lidem. Máme zažitá určitá pravidla a představy o tom, jak svět funguje, a ty promítáme do pověstí a pohádek. Všimněme si, že pohádky, které vznikaly nezávisle na sobě ve Španělsku, ve Francii nebo v Čechách, stojí často na stejném základě: hrdina se vydává na cestu a musí na ní překonávat překážky. Kdo by se chtěl ponořit hlouběji, může sáhnout po Proppově studii Morfologie pohádky, i když je to už pokročilejší čtení.
Erben tedy v pohádkách hledal jakési kolektivní nevědomí, kolektivní představy o světě. Psycholog Carl Gustav Jung o mnoho let později takové představy nazval archetypy.
Kytice: lyricko-epické balady o rodinných krizích
Nejznámějším Erbenovým dílem je samozřejmě Kytice z pověstí národních, pro kterou se vžil zkrácený název Kytice. Děj tu převyprávět nebudu – knihu tvoří dvanáct, respektive třináct různých básní, a navíc jde o povinnou četbu na základní i střední škole. Spíš se zaměříme na důležité motivy, které vám možná unikly.
Typově jsou to básně lyricko-epické, stejně jako Máchův Máj: mají děj, ale básník se hodně soustředí i na popis přírody a lidských pocitů. Žánrově jde o balady, tedy básně s ponurým, strašidelným dějem, které většinou končí tragicky – často smrtí, nezřídka smrtí dítěte. Erben vycházel z lidových pověstí, čemuž odpovídá i osazenstvo: setkáme se s vodníkem, s polednicí i s umrlcem, kterému bychom dnes asi řekli zombie – chodící mrtvola ve Svatební košili.
Tematicky jde v Kytici prakticky vždy o krizi v rodině. Nejčastěji o vztah matky a dcery či matky a dítěte, ale také o vztahy mezi milenci nebo manželi. Typickým příkladem je Dceřina kletba, balada složená jen z dialogu matky a dcery. Dcera zavraždila své nechtěné dítě a viní z toho matku, která jí prý dávala příliš volnosti.