Epizoda 234
karel poláček - bylo nás pět
O epizodě
Dnes se konečně vrháme na ikonické dílo Karla Poláčka, Bylo nás pět, které sice na první pohled vypadá jako jednoduchá dětská kniha, ale my se pokusíme ukázat jeho hlubší vrstvy. Analyzujeme, jak se toto dílo, vnímané často jako oddechové, ve skutečnosti zapojuje do kontextu Poláčkovy tvorby a jeho kritického pohledu na maloměsto.
Karel Poláček: Víc než jen Bylo nás pět
Většina z nás zná Karla Poláčka především díky jeho nejpopulárnějšímu dílu, Bylo nás pět. Já sám jsem dlouho tvrdil, že k této knize není co interpretovat a že se jedná o přímočarou a idylickou vzpomínku na dětství. Nicméně Poláček byl nesmírně plodný autor, jehož dílo čítá tisíce stran publicistiky i beletrie. Málokdo si vzpomene na jeho další romány jako Muži v offsidu, Okresní město či celou maloměstskou pentalogii. A právě v kontextu celého jeho díla dostává Bylo nás pět zcela nový rozměr, který přesahuje povrchní humor a idylu.
Život novináře a člena Pátečníků
Poláčkův život byl, podobně jako život mnoha jeho vrstevníků, dramatický. Narodil se v Rychnově nad Kněžnou do židovské rodiny, což se mu stalo osudným. Předtím, než byl odvlečen do Terezína, a posléze zemřel v koncentračním táboře, působil jako vlivný novinář. Od roku 1922 psal pro Lidové noviny a stal se klíčovou postavou tzv. pátečníků – demokraticky orientované skupiny autorů kolem bratří Čapků, kteří se přátelili s Masarykem. Poláčkovo novinářské dílo bylo rozsáhlé, od fejetonů po komentáře, a proslavil se zejména svými soudničkami, v nichž často s humorem a nadsázkou popisoval soudní kuriozity, často na pomezí fikce a žurnalistiky.
Maloměsto v Poláčkově díle: Od satiry k tragikomičnosti
Zatímco humoristické romány jako Muži v offsidu byly zaměřeny primárně na pobavení, mnohem závažnější a kritičtější byly Poláčkovy prózy z prostředí maloměsta, známé jako maloměstská pentalogie (např. Okresní město). Poláček se zde inspiroval myšlenkami Henriho Bergsona o mechaničnosti komiky a satiricky zobrazoval maloměsto jako celek zachycený v nekonečném koloběhu nudy a stereotypu. Nevysmíval se jen pomluvám, ale zdůrazňoval zacyklenost a opakování, které se promítaly i do jazyka jeho románů, například metonymickým popisováním postav, které se donekonečna opakuje a čtenáře irituje, čímž ale zároveň vytváří komický efekt a zdůrazňuje stereotypy.
Bylo nás pět: Příběh a jeho společenská reflexe
Bylo nás pět je Poláčkovo poslední dílo, které dopsal těsně před transportem. Odehrává se v nejmenovaném maloměstě a vypráví jej Péťa Bajza, syn majitele koloniálu, a jeho parta kamarádů: Éda Kemlink, Antonín Bejval, Pepek Zilvar z chudobince a Čeněk Jirsák. Kniha sice vypráví o dětských dobrodružstvích, ale zároveň Poláček do tohoto fikčního světa mistrně vtěsnal celou společenskou strukturu tehdejší doby – od bohatých továrníků (Otakárek Soumarů) přes střední třídu (Péťova rodina) až po nejnižší vrstvy (Zilvar z chudobince) a pokrytecké náboženské fanatiky (Čeněk Jirsák). Příběh je spíše povídkového charakteru, plný klukovských blbinek a snů o exotických zemích, které Péťovi dodávají útěchu.
Jazyk dětství jako klíč k dospělému světu
Co však činí Bylo nás pět skutečně unikátním, je jazyk vypravěče. Péťa Bajza se snaží napodobovat jazyk dospělých, což vede k fascinující směsici dialektu, slangu, archaismů a knižních výrazů, často s chybami a neohrabaností, která připomíná nepovedené školní slohovky. Toto „hypertrofované“ vyjadřování není laciným výsměchem dětem, ale spíše zrcadlem manýrů tehdejší střední třídy a dobových dobrodružných románů. Hromadění spojovacích výrazů v nekonečných souvětích, které Poláček údajně parodoval ze školních učebnic, umocňuje komický efekt a zároveň ukazuje na schematičnost myšlení dospělých, kterou děti nevědomky přejímají.
Idealizace mládí vs. kritika společnosti
Mnozí interpreti, včetně mého mladšího já, vnímají Bylo nás pět jako útěk Poláčka do idyly mládí před hrůzami války. Sám Poláček byl v těžké životní situaci, a někteří knihu přirovnávají k Babičce Boženy Němcové. Ačkoliv zde jistá míra idealizace dětství je, Poláček si udržuje odstup. Na rozdíl od Němcové či Jirotky v Saturninovi, jeho zobrazení mládí není tak nekritické. Dětská imaginace Péťových dobrodružství sice narušuje stereotypy maloměsta, ale zároveň Poláček ukazuje, že i v dětech se formují budoucí maloměšťácké rysy – pokrytectví, schematičnost a neochota myslet mimo dané hranice. To dělá z Bylo nás pět mnohem komplexnější dílo, než se na první pohled zdá, a v rámci celého Poláčkova díla nevyznívá tak optimisticky, jak by se dalo čekat.
Závěr: Nadčasové poselství Bylo nás pět
Bylo nás pět tedy není jen laskavou vzpomínkou na dětství, ale mistrovským dílem, které pod humorným povrchem skrývá hlubokou společenskou kritiku a zamyšlení nad lidskou povahou. Poláčkova schopnost využít dětského vypravěče a jeho neohrabaného jazyka k nastavení zrcadla tehdejší společnosti je fascinující a činí z této knihy nadčasové dílo, které i dnes dokáže pobavit a zároveň přimět k zamyšlení nad tím, jak se formují naše postoje a charaktery.
Související díla
- BabičkaBožena Němcová
Podobně jako 'Bylo nás pět' idealizuje dětství a venkovské prostředí v těžkých životních obdobích autorů.
- SaturninZdeněk Jirotka
Humorný román, který je časově a žánrově Poláčkovi bližší a sdílí lehkost v popisu postav a situací, přestože je jeho idealizace silnější.
- Okresní městoKarel Poláček
Klíčová část Poláčkovy 'maloměstské pentalogie', která ukazuje jeho pohled na maloměsto z vážnější a kritičtější perspektivy, v kontrastu s 'Bylo nás pět'.
- #karel poláček
- #bylo nás pět
- #maloměsto
- #dětský vypravěč
- #jazyková komika
- #první republika
- #literární kontext
- #humoristický román