Epizoda 243
exonyma
O epizodě
V dnešní epizodě se zaměřujeme na exonyma, tedy na to, jak čeština pojmenovává cizí místa a města. Prozkoumáme historický vývoj těchto jmen, od nejstarších písemných památek až po současnost, a podíváme se na vliv lidové etymologie i politických trendů na jejich vznik a používání.
Úvod do exonym: Co to vlastně je?
Čau lidi, vítám vás u dalšího článku, který vychází z mého podcastu. Tentokrát se zaměříme na exonyma. Co to vlastně je? Jednoduše řečeno, exonyma jsou jména, která používáme v češtině pro místa, která se v zemi svého původu jmenují jinak. A nejde jen o nějaké drobné úpravy. Mluvíme o případech, kdy je rozdíl fakt markantní. Benátky místo Venezia, Řezno místo Regensburg, Rakousko místo Österreich – to jsou klasické příklady. Ale jak se taková jména vlastně v jazyce vezmou a proč se drží tak dlouho?
Co se nepočítá mezi exonyma
Než se do toho pustíme hlouběji, je důležité si říct, co se za exonyma nepovažuje. Například, pokud se nějaké místo jmenuje stejně v obou jazycích, tak to není exonymum. Takže New York je prostě New York, ať už mluvíme česky nebo anglicky. Stejně tak se nejedná o exonyma, když se jméno jen přepisuje z jedné abecedy do druhé. Moskva je Moskva, ať už píšete cyrilicí nebo latinkou. A co takové ty drobné úpravy koncovek, aby se slovo dalo skloňovat? Třeba Alpy (Alpen v němčině). Osobně to nepovažuju za skutečnou změnu jména, jen za přizpůsobení jazyku. Beru to podobně, jako když přejímáme slova a přidáváme k nim české koncovky, jako třeba „uploadovat“.
Životnost exonym: Od živých po historické
Exonyma se dají rozdělit podle toho, jak často se používají. Některá jsou stále živá a běžná – Paříž, Londýn, Řím. Tyhle názvy používáme už staletí. Jiná jsou na ústupu. Třeba Solnohrad pro Salzburg nebo Káhiro pro Káhiru. Používají je spíš starší lidé nebo fajnšmekři. A pak jsou exonyma, která už dneska skoro nikdo nepoužívá. Německému Magdeburgu se dřív říkalo Děvín, Halle se říkalo Dobrohora. Tyhle názvy už jsou dávno pryč. Ale jazyk je živý organismus a občas se stane, že se nějaké historické exonymum vrátí do módy. Třeba Královec (Kaliningrad). Pamatujete na ty memy, jak jsme chtěli Kaliningrad připojit zpátky k Česku? Tak v tu chvíli se z Královce stalo zase aktuální jméno.
Historický vývoj exonym v češtině
Exonyma jsou v češtině přítomná už od nejstarších dob. Logicky se nejstarší varianty týkaly našich sousedů – Německa, Rakouska, Polska. Hodně exonym máme taky pro místa ve Francii a Itálii, protože tyhle země hrály důležitou roli v evropské kultuře a politice. A proč nemáme tolik exonym pro Anglii nebo Španělsko? Jednoduše proto, že jsme s nimi neměli tolik kontaktů. Máme sice Londýn místo London, ale to je spíš proto, že to k nám přešlo přes latinu (Londýnium). Necestovalo k nám tolik cestopisců a nepřekládalo se tolik literatury z těchto zemí, abychom si vytvořili nějaká další exonyma.
Exonyma v kronikách a cestopisech
Nejstarší exonyma najdeme v kronikách a cestopisech. Třeba už v Dalimilově kronice se objevuje Paříž, Řím, Řezno, Jeruzalém. Z období Alexandrijd (přelom 13. a 14. století) pocházejí Benátky pro Venecii nebo Kolín místo Köln. A když už jsem slíbil, že vysvětlím ty Benátky, tak… Původní název Venezia má být odvozený od starých obyvatel, Venetů nebo Benetů. Ve slovenštině je doložený tvar Benetia místo Venetia. Takže asi tak. Nic moc zajímavého, prostě drobné jazykové změny. Co je ale zajímavé, že naše české Benátky (třeba Benátky nad Jizerou) jsou pojmenované právě podle těch italských. Už ve středověku měly Benátky velký vliv.
Lidová tvořivost a exonyma
Kromě vzdělaných cestopisců a kronikářů dováželi exonyma i obyčejní lidé – kupci, vojáci. A ti občas jména pořádně zkomolili. Snažili se je upravit tak, aby byla srozumitelná pro jejich posluchače, nebo si je prostě jenom špatně zapamatovali. Příkladem je německá Kostnice (Konstanz). Německé město Konstanz bylo pojmenované na počest císaře Konstantina. Ale slovo „kost“ tam jde prostě slyšet. A tak vznikla Kostnice. Není to proto, že by tam měli nějaký kostel nebo kostnici, ale prostě kvůli lidové etymologii.
Osvícenství, obrození a exonyma
Další velký rozvoj exonym nastal v období osvícenství a národního obrození. Osvícenství přineslo rozvoj vzdělanosti a cestování. No a obrozenci se snažili udržet jazyk co nejčistší a odbourávat cizí vlivy. Takže z Frankfurtu nad Mohanem se stal Frankobrod a z Tyrolského Innsbruku Inomostí. A občas se vytvářely i nové názvy pro už jednou přejmenovaná místa. Třeba Solnohrad je obrozenské označení pro Salzburg. Salzburgu se před obrozením říkalo Salzburg. Obrozencům to přišlo málo české, tak to doslova přeložili. Tomuhle se říká kalk. A doslovné překlady se v případě exonym používaly celkem často. Máme Bělehrad místo Beogradu nebo Kapské město místo Cape Town.
Současnost: Ústup od exonym
Po druhé světové válce se od používání exonym spíš ustupuje. Snažíme se používat pro místa jejich původní označení. Dřív se Káhiře říkalo Cairo, protože jsme to přejímali z angličtiny. Dneska už používáme výraz Káhira, který odpovídá víc arabskému originálu. Ale některých exonym se asi nikdy nezbavíme. Rakousko, Německo, Čína – tyhle názvy jsou v češtině zakořeněné příliš hluboko. I když, jak nad tím přemýšlím, tak Číně se myslím jeden čas říkalo Kitaj. Každopádně, dneska už spíš řekneme, že jsme studovali v Tübingenu, než v Tubinkách. A tady ta snaha exonyma odstraňovat souvisí do jisté míry s jazykovými schopnostmi. Severní Makedonii vyslovíme bez problémů, ale Côte d'Ivoire už je pro nás oříšek. A tak arogantně a kolonialisticky zůstaneme u Pobřeží slonoviny. A ještě jedna věc. Milan Harvalík říká, že některá exonyma přežívají kvůli tomu, že je máme spojená s nějakou významnou historickou událostí. Bombardování Drážďan, Norimberské procesy, Výmarská republika – tyhle názvy už se asi nezmění.
Závěrem: Exonyma jako zrcadlo historie a jazyka
Exonyma jsou fascinující okno do historie a vývoje jazyka. Ukazují nám, jak se v průběhu staletí měnily naše kontakty s cizími zeměmi a jak se přizpůsobovaly názvy cizích míst našemu jazyku a kultuře. I když se od používání některých exonym ustupuje, stále zůstávají důležitou součástí našeho jazykového dědictví a připomínají nám složitost a bohatství vztahů mezi různými národy a kulturami.
Související díla
- Etymologický slovník jazyka českéhoVáclav Machek
Podrobný zdroj informací o původu českých slov, včetně exonym.
- Názvy států a jejich územních částíMilan Majtán
Publikace se zabývá standardizací zeměpisných jmen a problematikou exonym.
- Zeměpisná jména v praxikol. autorů
Praktická příručka pro používání zeměpisných jmen, včetně cizojazyčných.
- #exonymum
- #endonymum
- #toponymum
- #onomastika
- #vlastní jména
- #zeměpisná jména
- #historie
- #čeština
- #přejímání slov