Postmodernistův průvodce literaturou 17
Aristotelés – Poetika
O epizodě
V dnešní epizodě se noříme do Aristotelovy Poetiky, jednoho z nejstarších dochovaných textů o teorii literatury a dramatu. Ukážeme si, jak Aristotelovy koncepty a kategorie, jako mimesis, katarze nebo jednota děje, ovlivňují literární teorii dodnes a jak se s nimi současná kritika vyrovnává.
Úvod do Aristotelovy Poetiky
Dnes se podíváme na krátký, ale zásadní text: Aristotelovu Poetiku. Tato kniha, i přes svou stručnost (má zhruba 30 stran), je klíčová, protože se jedná o nejstarší dochovanou práci o teorii literatury a dramatu. Na rozdíl od jiných antických filozofů, u kterých obdivujeme spíše to, že se vůbec začali zabývat danými otázkami, Aristotelova Poetika je stále živá a relevantní. Dodnes se s ní literární teorie musí nějakým způsobem vyrovnávat, ať už souhlasem nebo nesouhlasem. Mnohé koncepty, které Aristoteles zavedl, jsou součástí našeho chápání literatury dodnes.
Mimesis: Umění jako nápodoba
Aristoteles definuje veškeré umění jako nápodobu (mimesis). Dokonce i tanec podle něj napodobuje povahy nebo myšlenkové pochody lidí. Zde se vymezuje vůči svému učiteli Platónovi, který umění chápal jako pouhou nápodobu nápodoby ideálního světa, a proto ho považoval za zbytečné. Aristoteles naopak věřil, že umění může napodobovaný objekt obohatit, interpretovat a ukázat jeho skutečnou podstatu. Nápodoba je pro nás přirozený způsob poznávání světa, učíme se jí už od dětství.
Smrt autora a prostředky nápodoby
Aristoteles nebyl přítelem konceptu smrti autora. Povahu umění odvozoval od povahy umělce, přičemž rozvážní básníci píší tragédie, zatímco lehkovážní komedie. Dále stanovuje tři základní prostředky, které umění používá k nápodobě: rytmus (nebo pohyb/tanec), řeč a melodie. Umění pak dělí podle toho, které z těchto nástrojů dominantně používá a jak je kombinuje.
Zobrazování postav a rozdíl mezi tragédií a komedií
Aristoteles dělí umění také podle předmětu, který zobrazuje, a způsobu, jakým ho zobrazuje. Předmětem jsou téměř vždy lidé, a to buď lepší, horší, nebo stejní jako ve skutečnosti. Podle tohoto kritéria rozlišuje tragédii od komedie. V tragédiích jsou lidé zobrazováni lepší, než jsou, zatímco v komediích horší, s tím, že komedie ukazuje špatné vlastnosti, které jsou zároveň směšné, ale nezpůsobují bolest ani škodu. Komedie si má dělat legraci z chyb lidí, ale nemá zraňovat a má útočit na mocné, nikoliv na slabé.
Definice tragédie a důležitost děje
Aristoteles se pokouší definovat tragédii, přičemž uvádí šest základních složek: výprava, hudba, děj, mluva, myšlenková stránka a vykreslování charakterů postav. Za nejdůležitější považuje děj a jeho skladbu, protože tragédie není zobrazení lidí, ale zobrazení života a štěstí a neštěstí. O štěstí a neštěstí lidí rozhoduje jejich jednání, takže to, jak jednáme, je důležitější než to, jací jsme.
Jednota a pravděpodobnost děje
Děj dramatu má být ucelený, uzavřený a ne příliš dlouhý, aby se v něm obecenstvo neztrácelo. Děj musí být jednotný a soustředit se na jeden vybraný aspekt života. Jakákoliv složka děje musí být nezbytná. Aristoteles také říká, že úkolem básníka není líčit to, co se skutečně stalo, ale to, co by se mohlo stát. Tím odděluje fikci od literatury faktu a zdůrazňuje, že beletrie sice popisuje vymyšlené události, ale takovým způsobem, který musí dávat smysl s ohledem na pravidla daného fikčního světa.
Katarze a její mechanismy
Katarze je proces očisty, kdy básník ukazuje události, které v nás vyvolají pocity strachu a soucitu. Díky bezpečnému prostředí a umělecké hodnotě se strach a soucit promění v pozitivní zážitek a dojde k očistě od negativních emocí. V tragédii by se neměly dít špatné věci dobrým lidem, protože to nevzbuzuje ani strach, ani soucit, nýbrž odpor. Zároveň se nesmí jednat o postavu vyloženě zlou, protože těžko pocítíme soucit k utrpení někoho, koho nesnášíme.
Závěr: Aristotelova nadčasovost
Probrali jsme klíčové koncepty Aristotelovy Poetiky a ukázali jsme si, jak mnoho pravidel, na která se dodnes odvoláváme, Aristoteles zavedl. Je fascinující, že i po tolika staletích jsou jeho myšlenky stále relevantní a inspirativní. I když moderní literatura mnohá z těchto pravidel porušuje, je důležité si uvědomit, že Aristotelovy základy stále tvoří základ našeho chápání umění a dramatu.
Související díla
- IliasHomér
Klasické dílo antické literatury, které Aristoteles zmiňuje jako příklad dobré kompozice děje.
- Oidipus RexSofokles
Tragédie, která demonstruje Aristotelovy principy tragédie, zejména nevědomé provinění.
- Jméno růžeUmberto Eco
Román, který se zabývá ztrátou Aristotelovy knihy o komedii.
- #aristotelés
- #poetika
- #tragédie
- #komedie
- #mimesis
- #katarze
- #platon
- #děj
- #charakter
- #umění